Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Deathmetalové kvarteto z čilského hlavného mesta existuje od roku 2012, na konte má dve demá, EP a debutový album z 25. apríla tohto roku. Zložili a nahrali ho Pablo Cortés (basgitara), Daniel Poblete (gitary), Cristopher Zapata (bicie) a vokalista Alejandro Cruz, ktorý ako Nyarlathotep od roku 2010 hrával na gitaru u známych uctievačov Lovecraftovho diela UNAUSSPRECHLICHEN KULTEN. V Čile má death metal dlhú tradíciu, o miesto sa začal hlásiť už v 2. polovici 80. rokov a tamojšia scéna mala istý zvuk aj v dávnych časoch celosvetového tape tradingu. Neprekvapí teda, že mnoho mladších skupín sa vo svojej tvorbe takisto inšpiruje starým surovým a značne ponurým podaním žánru. Desať skladieb na albumovej prvotine SUPPRESSION prináša hromové náklepy striedané s duniacimi strednými a temperamentnými rýchlejšími pasážami. Ide v podstate o kov smrti z doby, kedy sa začal prikláňať k čo najrýchlejším tempám a brutálnejšiemu vyzneniu, ktoré však pracovalo aj s istou komplexnosťou.
Na rozdiel od mnohých ich krajanov ctiacich staré časy tu inšpiračnými zdrojmi nie sú MORBID ANGEL alebo INCANTATION. Osobne v týchto harmóniách, riffoch a atmosférach počujem skôr odkaz death metalu, aký hrali vo Švédsku CARBONIZED, THERION alebo LIERS IN WAIT, do istej miery zvláštny, technický a nabitý surrealisticky temnou atmosférou s dávkou psychedélie. Tam, kde Alejandrovmu hlavnému vokálu, pripomínajúcemu van Drunena v PESTILENCE, odpovie nepríčetné zavýjanie, mi príde na um aj debut nórskych CADAVER. Tento odkaz SUPRESSION spracovávajú s dôrazom na intenzitu, ale aj technickú a kompozičnú vyspelosť a v tomto smere treba spomenúť tiež bohatú, výraznú a nápaditú hru basgitary, ktorú dobre počuť a ukazujú sa v nej ďalšie inšpiračné zdroje, tentokrát z Floridy. Na ATHEIST a CYNIC z 1. polovice 90. rokov sa skrátka nezabúda a celkovo túto syntézu dvoch prístupov v novom šate, ktorej výsledkom je potešiteľne zaujímavý deathmetalový materiál, vítam.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Na rozdíl od kolegy Manatara si nemyslím, že se tihle Švédové nějak příliš stylově rozvírají. Většinu času je to prostě symfoničtěji pojatý black/death, který neurazí, ale nic zásadního se neděje. Jen ty čisté vokály trochu vybočují.
Čekal jsem možná trošku větší tlak, nazvučení nahrávky je totiž vzhledem k žánru poněkud vzdušnějšího ražení. Kompozičně však máme co dělat s kvalitní náloží disonantního death metalu lehce ve stylu GIGAN. Američtí debutanti však rozhodně nezklamali!
Švédové se na svém debutu zeširoka rozkročili z blackových základů, přes death, symfo-black až k post metalovým variacím. Jen je toho občas až moc naráz. Deska je prima, ale víc se těším na pokračování, až si utřídí myšlenky na své další směrování.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.